Zmínka o úloze léčebných masáží ve východní medicíně se objevuje již ve Vnitřním kánonu Žlutého císaře, který je nejstarším lékařským textem jež máme k dispozici. Pochází z doby 100 let před naším letopočtem. Za vlády dynastie Qin ve 3. stol. př. n. l. se manuální léčba označovala mo-šou (tření rukama) a v období časů dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.) se užíval pro čínskou léčebnou masáž výraz anmo (zmáčkni a tři). Později, v období dynastie Ming (1368–1644), byl přidán název tuina (tlač a uchop).

Do Evropy se dostala tuina pravděpodobně v 17. století díky portugalským jezuitům, kteří obchodovali s Čínou a návody k masážím si přivezli z obchodních cest.

Při masáži tuina používáme celou škálu masážních technik, které se provádějí dlaněmi, bříšky prstů, klouby prstů, zápěstím, pěstmi, hřbety rukou, předloktím, lokty atd. přes oděv i na tělo olejem. Oproti jiným metodám je dynamičtější, působí na svaly, šlachy i klouby, stimuluje proudy energie (čchi) včetně bodů, které na energetických drahách (meridiánech) leží, a harmonizuje tak funkce i vnitřních orgánů a tkání. Dále touto masáží lze zmírnit svalové napětí a uvolnit klouby, zlepšit krevní oběh a látkovou výměnu. Přispívá k harmonii organismu tělesné i duševní. Mnohé zdravotní problémy jsou způsobeny blokádami na těchto energetických drahách. Tyto blokády mohou být příčinou otoků, bolestí a rovněž hromadění odpadních látek. Masáží tuina lze blokády odstranit a opětovně tak rozproudit tok energie (čchi) v těle. Masáž je i pocitově velice příjemná.